Je to samozřejmá věc, že tady žijí ženy
Ze svého působení v Evropském parlamentu vím, že prakticky všechny přijímané dokumenty na půdě EP byly hodnoceny i z pohledu rovnosti pohlaví a rovných příležitostí.
Bohužel, i přes dílčí a nezanedbatelné úspěchy na tomto poli přetrvává v ČR stále spíše pohled daný historickým postavením ženy než jeho moderním pojetím.
O skloubení profesní a rodinné politiky žen se toho již napsalo mnohé, ale v okamžiku, kdy nějaká česká organizace, instituce nebo společenství (a to nejenom žen) upozorní na určité nedostatky a předloží veřejnosti návrhy řešení, rozvine se dalekosáhlá diskuse, do značné míry podporována médii, která často ústí do zlehčování problému, až do uvádění bizarních příkladů se závěrem, »kam by to mohlo až vést a co si to zase někteří vzpomněli«. Uměle se tak vytváří obraz vcelku spokojených žen, který chce někdo narušit například přijetím různých doporučení a opatření ve prospěch rovného postavení mužů a žen.
A pro absenci věcné veřejné osvěty problematiky rovného postavení obou pohlaví pak dochází k tomu, že ani samotné ženy v odpovědích na otázky různých sociologických průzkumů nebo mediálních anket necítí potřebu nějakých změn v této oblasti společnosti. Chybí nám odvaha? Nebo je to daň z únavy každodenních starostí a tlaku společnosti? Vždyť všude kolem se přece prezentují převážně úspěšné a podnikavé ženy. Ty jsou nám dávány za vzor. Většina z nás sice odvádí svoji práci dobře, jak v zaměstnání, tak doma. Ale to je tak samozřejmá věc, že škoda o tom mluvit...
Avšak právě pro tyto ženy, kterých je zde nejvíce a bez kterých by tato společnost zkolabovala, je třeba vytvářet příznivé společenské klima. Jejich obavy ze ztráty zaměstnání, o zdraví svých blízkých a, bohužel, méně již o to své, nekonečné úsporné balíčky minulých a současných vlád, mající dopad na rodinné rozpočty, a těžké důsledky pro matky, ale i otce samoživitele, nejsou tím pravým povzbuzením pro plnohodnotný život.
Ženy přinášejí jedinečný a nenahraditelný vklad do naší společnosti. Připadají mi proto absurdní odmítavé postoje některých politiků k výši mateřské podpory či zesměšňování doporučení EU k dostatečnému zajištění např. předškolních zařízení. Je to přece tak samozřejmá věc, že tady ženy žijí a mají i své společenské potřeby! A naplnění těchto potřeb není v konečném důsledku jen pro ně, ale ku prospěchu celé společnosti.
Věra Flasarová