Mezinárodní seminář - Práva žen v Evropě
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
Je to zvláštní ten letošní rok pro ženy a pokroková ženská hnutí. Hned úvod
roku se nesl v duchu významného výročí MDŽ, v polovině roku hodnotilo svoji
dosavadní činnost za uplynulých 20 let Womenś lobby a podzim byl ve znamení
15ti let od přijetí Akční Pekingské platformy. Celá společnost za uplynulá léta
ušla velký kus cesty v realizaci a obhajobě práv žen.
Ale s nástupem krize v roce 2oo8, jakoby se proces nejprve zpomalil, ba
dokonce začal stagnovat, či se dostával do bodu nula. Krize pronikla do všech
sfér lidského bytí. Nejvíce ovlivňuje životy těch sociálně nejzranitelnějších
občanů, kde na jednom z prvních míst figurují ženy. Ty nenápadné, starostlivé,
ty tiché i ty energičtější. Všechny takové dnes potkáte na demonstracích,
manifestacích, ve stávkách, které po celé EU ( Evropě a všude jinde ) dávají
jasně najevo, že je třeba odstranit systém, který je protilidový, militantní,
ohrožující život na této planetě.
Výjimkou není ani Česká republika. Nová pravicová vláda, vzešlá z letošních
květnových voleb, nastoupila kurz tvrdého omezování výdajů v sociální oblasti,
ve zdravotnictví, ve službách a školství, ale i ve státní sféře. Dochází k rušení
pracovních míst převážně tam, kde jsou zaměstnány ženy. A tak se dnes
vydávají do ulic i ženy bojovat za svá práva, práva svých blízkých, práva
obyčejných občanů.
Hovořila jsem nedávno s mladou nastávající maminkou, co jí vedlo k tomu, že
se připojila ve svém stavu k demonstrujícím. Řekla mi, že cítila jako svou
mateřskou a občanskou povinnost jít podpořit svého demonstrujícího muže a
jeho spolupracovníky, kterým hrozí ztráta zaměstnání. „Vždyť tady jde o
budoucnost našeho dítěte, o budoucnost nás všech“.
Je to krátký příběh, ale vypovídá o mnohém. Společnost se pomalu začíná měnit
a ženy nezůstávají stranou. Ne, nejsou to ještě „ hrozny hněvu „. Ale trpkost
poznání se již začíná probouzet.
A jiný příklad. V říjnu t.r. předstoupili v OSN před Výbor pro odstranění všech
forem diskriminace žen představitelé české vlády a Českého ženského lobby,
aby informovali o postavení žen v české společnosti. Je velkým paradoxem, že
zde představitelé vlády deklarovali jako jednu z důležitých priorit, zvýšení počtu
zařízení péče o děti. O měsíc později pak přijala vláda opatření ke snížení
rodičovského příspěvku a schválila porodné pouze na první narozené dítě.
Takových to antipopulačních opatření bych mohla jmenovat více.
Nejen organizace žen dnes proto varují před těmito kroky vlády.
Je však smutnou až varující skutečností, že po té, kdy v loňském roce
předcházející vlády omezily či dokonce zastavily finanční příspěvky
neziskovým organizacím, které se zabývají problematikou žen a dětí, jejich
právy, ochranou proti násilí,apod., tak letos již byly odsouhlašeny v obou
Sněmovnách další úsporná opatření, vedoucí jak k destrukci různých sociálních
zařízení, tak tvrdě postihující např. mladé rodiny, ženy samoživitelky, zdravotně
postižené, seniory. Pro převážnou většinu nezaměstnaných žen po padesátce,
byť se vzděláním a mnohaletou odbornou praxí, se brány společnosti uzavírají.
Jedním z negativních následků krize jsou zhoršující se mezilidské vztahy. A
právě v těchto dnech vláda odložila projednání Národního akčního plánu
prevence proti domácímu násilí. Organizace, které se touto problematikou
v České republice zabývají, např. ROSA, Bílý kruh bezpečí,a další, bijí na
poplach. Neboť s nárůstem krize ekonomické jde ruku v ruce krize společenská,
vyznačující se zvýšenou agresivitou, násilím, ale též jevy rasisticky
motivovanými. Převážnou většinu objetí tvoří ženy, děti a senioři. A možnosti
poskytnutí jim bezpečného azylu ubývá. Zde nepomohou jen charitativní
organizace, jež mnohdy samy bojují o přežití. Narůstá počet psychických
onemocnění, značnou část pacientů tvoří opět ženy.
Situace v ČR se výrazně nezlepšuje ani v počtu žen zvolených
do zastupitelských orgánů. Tedy tam, kde se o právech občanů a rovných
příležitostech rozhoduje. V české vládě jsou dnes pouze muži, v Parlamentu je
22 % žen. V komunální politice jsou ženy zastoupeny 20 %. V této situaci není
lehké prosazovat oprávněné požadavky žen. Ale tady nejde jen o ženy.
10.prosinec je ve světě vyhlášen Dnem lidských práv. Lidé 21.století si zaslouží,
aby jim tato práva nebyla upírána.