Mým pohledem
Hned v úvodu roku se nesl v duchu významného výročí Mezinárodního dne žen, v polovině roku hodnotila dosavadní činnost za uplynulých 20 let Evropská ženská lobby a podzim byl ve znamení 15 let od přijetí Akční pekingské platformy. Ano, společnost ušla velký kus cesty v obhajobě práv žen.
Ale s nástupem krize jako by se proces zpomalil, ba dokonce začal stagnovat, či se přímo dostal do bodu nula. Krize pronikla do všech sfér lidského bytí. To strašné slovo – krize. Nejvíce ovlivňuje životy sociálně nejzranitelnějších a na předních místech figurují ženy. Ty nenápadné, starostlivé, ty tiché, i ty energičtější. Všechny takové dnes potkáte na demonstracích, manifestacích, ve stávkách, zapojených v odborech, politických stranách, neziskovkách, či jinak aktivních. Ty nejodhodlanější dávají najevo, že je třeba odstranit systém, který je protilidový, militantní, ohrožující život na planetě.
Výjimkou není ani naše země. Pravicová vláda nastoupila kurs tvrdého omezování výdajů v sociální oblasti, ve zdravotnictví, ve službách a školství, ve státní sféře. Dochází k rušení pracovních míst převážně tam, kde jsou zaměstnány ženy.
V »horkém« českém podzimu jsem hovořila s mladou nastávající maminkou. Byla na demonstraci proti vládním škrtům. Ptala jsem se, co ji vedlo k tomu, že se připojila, ve svém stavu, k demonstrujícím. Řekla mi, že cítila jako svou občanskou povinnost podpořit svého demonstrujícího muže a jeho spolupracovníky. »Vždyť tady jde o budoucnost našeho dítěte, o budoucnost nás všech!« řekla mi odhodlaně.
Je to krátký příběh, ale vypovídá o mnohém. Společnost se pomalu začíná měnit a ženy nezůstávají stranou. Ne, nejsou to ještě »hrozny hněvu«. Ale trpkost poznání se již začíná probouzet.
Věra FLASAROVÁ, bývalá poslankyně Evropského parlamentu